Letadlem do dálek, připravte se na velké změny
Kdybyste se před deseti lety optali nějakého odborníka na leteckou dopravu, kde je její budoucnost, pravděpodobně by vám řekl že na dálkových linkách převládnou ta největší letadla a bude se létat primárně z velkých hubů do velkých hubů.
Jenže uteklo deset let a situace se vyvíjí poněkud jinak. Má to samozřejmě své příčiny, tou hlavní je levné palivo, levnější letenky a velký zájem o cestování. Z toho těží většina aerolinek na světě a i většina letišť. Tedy i těch velkých.
Původně zamýšlený převládající trend počítal s tím, že cestující mezi Evropou a USA budou létat na jedné straně přes Londýn, Paříž, Frankfurt a Amsterdam a na druhé přes New York, Los Angeles, Atlantu a třeba Chicago. Zbytek cesty pak měly obstarat lokální linky. Přes Atlantik se mezi huby mělo létat Airbusem A380 nebo Boeingem 747, včetně jeho nejnovější varianty 747-8.
Dnes je situace taková, že Airbus málem oznámil konec produkce A380, než obra zachránily na poslední chvíli velkou objednávkou Emirates. A 747 starších verzí většina aerolinek posílá na pouštní odkladiště a objednávku na novou osobní 747-8 čeká Boeing už hodně dlouho. A asi dlouho čekat bude.
Ani koncept létání převážně mezi huby se nekoná. Naopak přibývá dílkových linek mezi menšími městy. Směrem přes Atlantik je to velmi markantní, mezi Evropou a Asií to už tak výrazné není. Tímto směrem si velkou část provozu uzmuly společnosti z Arabského poloostrova a u nich z logiky věci hubový systém přetrvává. Ale s tím, že i u nich se létá v Evropě i Asii do stále menších měst, místo aby cestující vyklopili v některém tamním hubu.
Místo těch největších letadel aerolinky objednávají menší modely jako Boeing 787 a Airbusy A350 a A330 neo. To jsou moderní dálková širokutrupá letadla (dvě uličky), ale se střední kapacitou 200 až 400 cestujících. Jejich kapacita končí tam, kde začínají obři A380 a 747.
Ovšem to je jen začátek. Do dálkové dopravy se totiž tlačí i doposud regionální letadla. Nové generace Boeingu 737 Max a Airbusu A320/321 neo totiž mají zvýšený dolet. V prvním případě už některé společnosti létají přes Atlantik, ale mohou jen z nejzápadnějšího bodu Evropy do nejvýchodnějších bodů USA. Tedy mezi Irskem a oblastí nad New Yorkem. A to na ještě menší letiště, kam dřív dálková doprava vůbec nesměřovala.
Ještě flexibilnější bude airbus A321 neo, který zvládne bez mezipřistání i běžné linky, třeba i z Prahy až do New Yorku. Pro letecké společnosti to může být zlaté dno. Airbus A321 neo je minimálně o polovinu levnější než základní dálková letadla, provoz je ekonomický. Jen se do něj vejde minimum placeného nákladu mimo cestujících. Ale to nemusí vadit, low-costy po kontinentech také nevozí cargo a funguje to dobře.
Pro cestující to bude mít několik efektů. Ještě víc poroste počet linek, obsluhovat se začnou i menší města na obou stranách Atlantiku. Takže jednou se přímé linky do New Yorku může dočkat třeba i Krakov nebo Norimberk. Už teď jsou ceny letenek do USA extrémně nízké, běžně se dá letět třeba příští týden za 10 000 korun, často i levněji.
Na druhou stranu, malé letadlo je méně pohodlné než to velké. Nejde ani tak o místo na nohy, tam záleží primárně na tom, jak si rozteč nakonfiguruje letecká společnost. Limitem je především jen jedna ulička a prakticky jen dva záchody pro ekonomickou třídu. Na to si prostě budeme muset zvyknout.
