Dnes je to snadné, kopii umí udělat každý. Přejede dlaní po displeji smartphonu nebo stiskne PrntScrn tlačítko na počítači. A pak to může vytisknout. Moderní tiskárny nebo kopírky vychrlí desítky kopií za minutu a i ty nejlevnější domácí za tisíc korun vytisknou alespoň tři stránky za minutu. Při tisku dokumentů je dnes pro nás samozřejmostí menší či větší grafika, více typů písma, barvy a v podstatě cokoliv. To vše klidně doma a klidně přímo z mobilu přes bluetooth nebo v rámci wi-fi sítě.
Ale vraťme se do doby před rokem 1990. Tehdy měl doma tiskárnu málokdo a když už, tak pomalou a hlučnou jehličkovou. Ta umožňovala tisk textu a primitivní grafiky skládající se třeba s hvězdiček. Ale i taková tiskárna byla spíš výbavou lepší kanceláře. Souviselo to s rozšířením počítačů a moderní techniky všeobecně. Nikoliv jen u nás v tehdejším Československu, ale v podstatě všude po světě. Počítače byly drahé a nebyly moc praktické.
A jak se tedy tehdy psalo jinak než ručně? Snadno, na psacím stroji. Jedno písmo, žádná možnost snadné opravy pomocí Backspace. Text musel mít autor dobře rozmyšlený, jinak u psacího stroje strávil nekonečně dlouho času. Navíc, když chtěl udělat kopii své práce, musel to udělat ještě před tím, než začal psát. Drobná vsuvka, existoval tehdy takzvaný Cyklostyl – jakási předpotopní kopírka. Ale i ta byla obtížně dostupná.
Cyklostyl – Wikipedie
Cyklostyl (správně mimeograf) je přístroj na rozmnožování písemností. Byl rozšířen v době, kdy moderní kopírovací stroje nebo osobní počítače nebyly dostupné. Přístroj se skládal z plechového bubnu, na kterém byla napjata speciální blána. Princip tisku spočíval v propouštění barvy blánou.
Takže když někdo chtěl vytvořit kopii dokumentu, musel před psaním (ať už rukou nebo na psacím stroji) vložit mezi listy papíru takzvaný kopírák. Aneb karbonový papír, či uhlový papír. Že vám to něco říká? Ano, právě podle něj se kopii v mailu říká CC, tedy Carbon Copy.
Černý nebo modrý (ale existovaly i červené varianty) papíru se vkládaly mezi psací papír. V praxi šlo najednou vytvořit maximálně pět kopií, přičemž ty poslední dvě byly už dost slabé. I proto se používal velmi tenký psací papír, který se lépe propisoval. Ať už v ruce, nebo na psacím stroji. Mělo to svá úskalí, papíry se rády rozlézaly, takže udržet celý balík bylo docela obtížné.
Kopírovací papír – Wikipedie
Kopírovací papír se používal i při počítačovém zpracování a tisku sestav na mechanických tiskárnách. Teprve u nemechanických tiskáren (laserové, inkoustové, termografické atd.) se mechanické kopírování nedalo použít a nahradilo se tiskem kopií. Kopírovací papír se tak používá už jen pro velmi speciální použití (např, přenos kresby na sklo při výrobě vitráží) a vyrábí jej jen několik firem na světě.
Dnes kopírák stále koupíte, list zhruba za korunu. Pro psaní se už asi moc nepoužívá, nejdéle se udržel pro účtenky, ale i tam se dnes běžně používají papíry, které mají na zadní straně tenkou vrstvu barvy či barevných kapiček, takže se propisují samy. Proto se jmenují samopropisovací, ale dnes se jim už tak ani neříká, je to automatické.
Další typografickou legendou, dnes všeobecně zapomenutou, je propisot. Představte si situaci, když jste chtěli v době před počítači a tiskárnami udělat v textu třeba nadpis. To běžný psací stroj neuměl. Nebo popisky k nějaké grafice či výkresu. Mohli jste použít speciální pravítko pro technické písmo a některé grafické prvky (to možná ještě najdete v šuplíku) a nebo právě propisot. To jsou průhledné fólie, na kterých jsou na rubové straně nanesená písmena nebo různé znaky.
Použití bylo snadné, stačilo rubovou stranou přiložit na potřebné místo fólii s písmenem a tupou hranou tužky ho protlačit na papír. Fungovalo to dobře, pokud se vám podařilo udržet linii. Text pak vypadal jako vytištěný. Propisot nebyl levný, takže se používal opravdu jen pro důležité texty nebo výkresy. Logicky se kopírovat nedal, museli jste na každý papír písmena propsat znovu. A když vám nějaké písmeno došlo, museli jste doběhnout do papírnictví pro další arch.
A víte co? Propisot si můžete koupit i teď. Používají ho třeba modeláři, protože model se potiskuje špatně. Takže propisot pro zcela specifické použití mrtvý není, ale dnes ho bude znát jen málokdo.
